V lednu letošního roku, po návratu z Nového Zélandu, nás oslovil zástupce Olympusu a nabídnul k vyzkoušení jejich vlajkovou loď, bezzrcadlovku Olympus OMD-EM1 mk II se sadou objektivů. Vzhledem k tomu, že jsem se nacházel v rozpoložení, kdy jsem přemýšlel, jakým objektivem nahradím svého pevného Nikkora 300/2,8 VR2, který byl pro pralesní putování buď příliš krátký na 300mm, nebo příliš dlouhý s TC20 na 600mm, a Ondra svým pohotovým Tamronem 150-600 VC vyfotil většinu druhů lépe než já, na nabídku jsem kývnul. Svět bezzrcadlovek šel dosud mimo mě, pokud nepočítám našeho Nikona V1, kterého máme tak nějak pro radost a rychlé výcvaky (navíc má stejné baterie jako naše další těla D800, D500, D7100, což je úplně geniální). Tak nějak vzdáleně jsem zaregistroval, že s ním začal fotit Rostislav Stach a tehdy částečně i Petr Bambousek.
Sestavu skládající se z těla EM1 mk II, pevného objektivu m.zuiko 300/4, konvertoru 1.4, telezoomu 40-150/2,8, záklaďáku 12-40/2,8 a širokáče 7-14/2,8 jsem přebíral s trochu povýšeným nadhledem tradicionalisty a dlouholetého majitele a uživatele profi vybavení firmy Nikon, kterému nabízejí v supermarketu kompaktní ultrazoom se slovy "Tento model plně uspokojí Vaše představy", ale jsem člověk empatický a vstřícný, sáhnout jsem si na to chtěl vlastníma rukama, a tak jsem to na sobě (doufám, nechť posoudí pan Viktora ;-) ) nedal příliš znát. Zkoušení začalo.
Ovládání
Jedním slovem strašlivé. Jak jsem předeslal, mám rád věci nastavené tak, jak je prověřil dlouhý vývoj, proto mi vždy připadal Nikon jako vrchol ergonomie, rychlého úsporného ovládání a efektivity. Už v době analogů jsem při nákupu první pořádné zrcadlovky (po Praktice) vzal do ruky Canon a Nikon a ve druhém případě hned věděl, že to je ono. Vše bylo okamžitě intuitivní, pohnul jsem nějakým prstem a foťák v mé ruce měnil nastavení, aniž bych o tom kdy přemýšlel, přesně tak, jak jsem chtěl. Ale Olympus? Škoda mluvit, defaultní nastavení vymýšlel snad instalatér, možná právník, rozhodně ale ne fotograf. Ještě štěstí, že jsem si jako přípravu přečetl Petrův (Petr Bambousek) článek a vzpomněl si na slova o tom, že si lze jakékoliv tlačítko nastavit, jak majiteli vyhovuje. Chvíli jsem se šťáral v menu a ejhle, najednou jsem měl v rukou zmenšeného Nikona! To už bylo příjemnější a pro další důvěru dost zásadní.
Ostření a snímání
Vzal jsem přenastavené tělo a nasadil to, co je pro mě nejdůležitější - dlouhý objektiv. V tomto případě 300/4 a rovnou s telekonvertorem, ať ukáže, co umí. Po téměř roce s Nikon D500 jsem dosti rozmazlený - jeho ostřící systém, rychlost snímání, crop a nekonečný buffer z něj dělají (podle mě) nejlepší zrcadlovkové tělo pro wildlife (focení živé přírody). Jenže, světe a Martíku, div se, Olympus si vedl dobře. Nevěřícně jsem pokračoval. S nastaveným kontinuálním ostřením (AF-C, u Olyho zkratka C-AF) ostřil jen to svištělo. Tak dobře, půjdeš se předvést do terénu. Ondra měl na víkend naplánované nějaké mapování pro hnízdní atlas v našem kvadrátu na Vysočině, tak jsme vzali i Nikona D500 a Olíka (zkrátili jsme si ho a trošku počeštili, takže dále v textu už jen zkráceně Olík či Oly). Na čem se pozná nejlépe rychlost ostření? Samozřejmě na něčem malém a neposedném, nejmenší evropský pták - králíček - byl pro tuto roli snad rovnou stvořen.
1. Podmínky: ranní slunečné počasí, při cloně f/5,6 vychází zhruba ISO a čas tak, jak je se objeví u jednotlivých fotografiích po najetí myši..
Brzy ráno v mrazivém vzduchu stojíme metr od sebe u smrkovélo lesíku a fotíme králíčka ohnivého. Ondra sestavou Nikon D500+Tamron 150-600 VC (cloní jako vždy na f/8) a já Olympusem EM1 mkII+300/4+TC1.4 na plnou díru, t.j. f/5,6. Ranní pěkné světlo, slunce vychází, foťáky ostří. Oba fotíme 10 sn./s, já bych mohl jít ještě na víc (na 18sn s ostřením mezi snímky s elektronickou závěrkou nebo dokonce na 60sn bez meziostření!!), ale nechce se mi jich potom tolik mazat. Výsledek? V podstatě stejný. Já si myslím, že momenty, které jsem zachytil, jsou lepší než Ondrovy, ale hádat se nebudu. Každopádně při čase 1/250s je procento ostrých snímků nezvykle vysoké. A hlavně, když je králíček ostrý, tak je HODNĚ OSTRÝ. Procento DOKONALE ostrých snímků je na straně Olympusu, pravděpodobně díky dokonalé stabilizaci čipu i objektivu. Další zkoušku provedeme v temnu lesa.
2. Podmínky: odpolední les, slunce pomalu zachází, při cloně f/5,6 vychází zhruba ISO 3200 a čas na 1/160
Zkouším fotit brhlíka lesního nedaleko našeho domu, v dubohabrovém lese. Je to zvědavý kliďas, takže i při čase 1/160s je ostrý jako břitva. Příjemné překvapení.
3. Podmínky: noc v místnosti
Ostřím přes celý obývák, asi na 10m, do velmi špatně nasvícené knihovny. Olympus na ohnisku 840mm (ekv.35mm), Nikon D500 na 900mm (ekv.35mm). Olympus se s AF-C prakticky nechytá, Nikon trochu hledá, ale zaostří. Na AF-S zaostří oba.
4. Podmínky: denní světlo ve volné přírodě, zapnutý AF-C s tracking systémem (3D tracking u Nikonu, C-AF track u Olympusu)
Tady je jasným vítězem naše D500, předávání bodů u Olíka nefunguje zdaleka tak přesně jako u Nikonu. Pokud ponechám jen AF-C bez sledování objektu, jsou za dobrého světla výsledky podobné, ale s poklesem osvětlení se projevuje převaha téměř dokonalého Nikonu. Nevím, o kolik je ve sledování objektu s AF-C horší Canon, ale předpokládám, že se Nikonu bude víceméně přibližovat.
Kvalita obrazu
Tak, dostáváme se k tomu, co je téměř tak důležité, jako schopnost fotoaparátu rychle a přesně zaostřit, k výsledné obrazové kvalitě. Jak si stojí oproti špičkovému APS-C profimodelu Nikonu D500? Nebudu srovnávat s D800, protože pro mě, jakožto převážně WL fotografa, je D800 a D500 v podstatě stejná kvalita obrazu (nedívejte se na studiové testy, kde D800 vychází mnohem lépe na vyšší ISO - jsou převzorkované na stejné porovnávací rozlišení a vzdálenost od objektu je různá, zatímco ve WL určuje vzdálenost - a tím často i kvalitu danou velikostí ořezu - hlavně snímaný živočich. Zkrátka chci říci, snímek ze stejné vzdálenosti stejným objektivem dopadne kvalitou obrazu velmi podobně u D800, kde budu řezat, i u D500, kdy řezat nebudu. S tím, že D500 je dvojnásobně rychlá, takže pravděpodobnost dobrého snímku je znatelně vyšší).
Srovnávám s Nikone
m D500 osazeným 300/2,8 VRII s TC20EIII, případně Tamronem 150-600 VC cloněno na f/8 kvůli kvalitě, takže výsledné ohnisko přepočtené na kinofilm je 900mm, zatímco Oly + 300/4+TC1,4 vychází na 300*1,4*2=840mm, necloněno, tj. f/5,6 (není potřeba vůbec přicloňovat, kresba je výborná i na plnou díru s TC!). Díky těmto clonám máme stejnou hloubku ostrosti (pozn.: čip 4/3 na f/5,6 odpovídá hloubkou ostrosti APS-C na f/8) a ISO vychází u Olympusu vždy o 1EV nižší (poloviční, protože máme o 1EV nižší clonu)). Ostření vždy AF-C jednobodové. Obrazová kvalita fotek je velmi podobná, vyšší ostrost a více dokonale ostrých fotek opět na straně Olyho. Pokud si prohlédnete porovnávací obrazy v RAW na Dpreview (odkaz), tak patrně zjistíte to, co já - že totiž míra šumu na Olympusu odpovídá vždy zhruba dvojnásobné (tj. o 1EV vyšší) hodnotě ISO na Nikonu D500. Takže ISO400 na Olíkovi šumí jako ISO800 na D500. Co z toho plyne? Obrazové výsledky našeho focení na D500 a Olympusu E-M1mII jsou přibližně stejné, v praxi leze více a ostřeji nasnímaných fotek z Olympusu. Překvapivé? Pro mě rozhodně ano. Před čtvrt rokem bych něčemu takovému neuvěřil. Pro mě je v současné době hranicí použitelnosti ISO6400 na Nikonu D500, u Olympusu je to ISO3200. Navíc, pokud dokážete s Olíkem zaostřit přesně na klidný objekt, ISO6400 nebude už o mnoho horší.
Co se mi líbí?
- hmotnost a skladnost
- dokonalá stabilizace
- kresba a provedení objektivů (alespoň těch s přídomkem Pro, jiné nemám)
- ostření a rozmístění ostřících bodů (kombinace fázové a kontrastní detekce)
- poměr stran 4:3 (neťukejte si na čelo, ořezávám v 99% na formát 3:2, ale vzhledem ke kruhovému tvaru čoček, proč nevyužít větší plochu pro snímání, vždyť často se mi stane u akčních snímků, že mi chybí kousek hlavního objektu dole nebo nahoře, takto pouze posunu ořez 3:2, ale akce je zaznamenaná celá)
- rychlost snímání (18sn/s s elektronickou závěrkou nebo dokonce 60sn bez meziostření, mechanická 10sn/s)
- možnost absolutně tiché elektronické závěrky (vůbec nerušíte)
- technické vychytávky Pro Capture, Live Composite,..
- kvalita videa (4K video a hlavně ostření, stabilizace, to vše je výrazně lepší než na Nikonu D500! možnost natáčet video s okem v hledáčku v kombinací se stabilizací umožňuje udržet video stabilní i z ruky!)
- možnost přeprogramování ovládání
- propojení přístroje s telefonem pomocí WiFi (ovládání, přenos souborů, GPS,..)
- propojení přístroje s PC (aktualizace SW těla i objektivů velmi jednoduchá a přehledná, ukládání uživatelského nastavení na disk)
Co se mi nelíbí?
- nižší hraniční použitelné ISO (oproti Nikon D500 o 1EV, s D7100 vychází Oly nastejno, s FF to bude více EV)
- horší AF-C 3D tracking (oproti Nikon D500)
- horší výdrž baterií (naprostá nutnost nosit i na kratší vycházky náhradní, to jsem s Nikonem nepotřeboval)
- menší buffer (ale pozor, pouze oproti D500 s 200 RAWY, takovou D7100 a D800 Olympus hravě překonává)
- nastavování Auto-ISO (narozdíl od Nikonu nelze přepnout jedním pohybem stav Auto-ISO nebo pevné ISO, ale musím projet řadu AutoISO-low-200-320-400-640-800-.., což trvá déle - přimlouval bych se za změnu firmware)
- nemožnost konfigurovat Auto-ISO (posun procesorové logiky směrem ke kratším nebo delším časům, tak jak to umí Nikon)
- modročerný design, když jsem zvyklý na žlutočerný ;-)
(seznam +- rozšiřuji průběžně, tak jak přicházím na nové postřehy)
Shrnutí
Co z toho pro mě vyplývá? Použiji-li Olympus, nemusím kvůli souboji kozorožců tahat 4,5kg sestavu na 3-denním treku (spacák a vodu mi nesly děti!), stačí mi 2kg Olympusu na stejné výsledky! Nepotřebuji druhé těžké FF tělo a objektiv na krajinky, zvládnu to s 12-40/2,8. Každý další objektiv (krajinkáč, makro,..) váží polovinu toho, co zrcadlovkový ekvivalent. Mohu využít elektronické vymyšlenosti typu Pro Capture mode, fotící nedávnou minulost, Live Composite apod. Musím dávat pozor na dostatek nabitých baterií.
Takže sečteno a podtrženo, mně se nová vlajková loď Olympusu zalíbila natolik, že jsem si dovolil ten přepych si ji pořídit místo nového FF dlouhého skla. Nikon D500 s objektivy používáme nadále (hlavně Ondra) a tajně si přeji, aby Nikon dokázal rychle zareagovat vlastní profi bezzrcadlovkou, protože možnosti, které se s ní otevírají WL fotografovi, jsou velké. Když se už dnes Olympusí bezzrcadlovka vyrovná minimálně APS-C profi zrcadlovce, co bude zítra a co za 2 roky? Po dlouhé době se dostávám do stavu, kdy jsem na nové modely velmi zvědavý..
