Náš, v pořadí již druhý phototrip na Krétu, měl sice jako hlavní vytčený cíl pozorování nejvzácnějšího dravce Evropy, přesto jsme se těšili na opětovná setkání i s ostatními místními příslušníky živočišné říše. V článku se pokusím napsat postřehy z obou našich orlosupích expedic na Krétu.
Termín
Po minulých zkušenostech jsme vybrali 1. termín pravidelných charterových letů na Krétu. Na Last Minute není problém získat 2 místa pro nenáročné turisty - stejně jsme v pokoji trávili maximálně noc. Polovina května se ukázala jako nejzazší možnost, abychom zastihli ještě i pár pozdních protahujících ptáků. Spolucestující, uvěřivší letákům, že na Krétě se lze koupat již v květnu (u nás se také někdo koupe v prosinci), byli ovšem zklamaní. V moři se dalo chladit pivo..
Ubytování
Kréta, i přes svůj protáhlý tvar, se liší svou severní a jižní částí. Sever, omývaný Egejským mořem, je turisticky aktivnější, plný hotelů a civilizace. Jih, otočený k Libyjskému moři, je méně obydlen, turistů je tu (zatím) méně, hotely jsou skromnější. Proto jsme jako východisko pro naše cesty dali přednost městečku Plakias na jihu Kréty. Výhodou je to, že v jeho okolí klidně strávíte týden focení bez potřeby půjčení auta (v pěším dosahu). Ovšem je taky pravda, že při cestách autem na vzdálenější lokality stejně musíte přejet na sever, kudy vede jediná cesta podél celé Kréty (od západu na východ). Takže na místě ubytování až tolik nezáleží.
Stravování
Po fotografování naše nejoblíbenější činnost - jsme vyznavači středomořské kuchyně a tady jsme si ji opravdu užili. Ráno jsme se odbyli nějakým pečivem se sýrem nebo uzeninou a ovocem, to samé k obědu s větší hromadou ovoce a večery jsme trávili v tavernách. Ryby, mušle, kalmáry, jehněčí, víno, smažené lilky, olivy, vše nám chutnalo. Ovšem nejlepší byly grilované chobotnice u Mousses v Plakias. Jedli jsme je i na druhé straně Kréty, ale v Plakias byly o třídu lepší.
Doprava
Jediná možnost pohybovat se nezávisle po Krétě je půjčení automobilu. Doporučuji si objednat auto předem přes internet, dosáhnete mnohem lepších cen než na místě (klidně i o 40%). Vlastní jízda má také svá specifika - pokud jste, podobně jako já, při značce "Zúžená vozovka" zvyklí pouze zbystřit pozornost, maximálně sundat nohu z plynu, mějte se na pozoru. Zahlédnete-li takovou značku na Krétě, okamžitě dupněte na brzdu, neboť si můžete být jistí, že silnice, v lepším případě jen Váš pruh, po pár metrech skončí, je zřícená do propasti nebo je v ní alespoň díra o průměru 3m a hloubce 2,5 metru. Rychlost na jediné "rychlostní silnici" podél severního pobřeží doporučuji dodržovat i přesto, že Vás místní budou zhusta předjíždět. Pravidla tu platí jen pro cizince. Také na křižovatce je důležité myslet na to, že přednost má ten, kdo do ni vjede dřív, či kdo je větší. Ale něco zůstává podobné jako u nás - jezdí se tu (většinou) také vpravo..
Lokality
Při naší první návštěvě jsme chtěli vidět všechno. Druhou výpravu jsme zaměřili už jen na lokality, od kterých jsme si slibovali nejvíc. Přesto na Krétě zůstavají místa, která bychom ještě měli navštívit někdy v budoucnu.
Plakias
Městečko na jihu Kréty, dlouhá pláž zakončená strmými skalisky. Podél moře můžete narazit na jespáky malé, volavky stříbřité, chocholouše, vrabce a vlaštovky, ve skalách pak na dřemlíky tundrové, poštolky jižní, bělořity okrové, bramborníčky černohlavé, skalníky modré, rorýse velké. Soutěsky směrem do nitra ostrova obývají supi bělohlaví a další vzácní dravci jako jsou sokoli, orli. Na pahorkatinách kolem pobřeží si přijdou na své i entomologové - otakárci, sarančata a kobylky i spousty dalšího hmyzu Vás zabaví na několik dnů.
Při ústí řeky Potámo do moře vznikla palmami osázená oáza. Za projití stojí celé, několikakilometrové údolí říčky, ústící do palmové pláže a obklopené strmými skalními stěnami.
Mezi nejvzácnější druhy patří pěnice Ruppelova, kterou jsme tu ani napodruhé nezjistili (pouze příbuznou pěnici bělohrdlou). Zato v okolních skalách jsme sledovali skalníky, bělořity, supy, útok sokola na drobného pěvce, cikády i další druhy hmyzu. Nevýhodou je oblíbenost pláže mezi lidmi a tomu odpovídající ruch.
Aghia Lake
Jezero Aghia je menším ze dvou krétských jezer a v období tahu je plné života. My jsme zastihli už jen opozdilce a o týden později bylo jezero hodně opuštěné. Přesto to bylo jedno z nejhezčích pozorování i focení na celé Krétě. Lehce zamaskováni sedící na břehu jezera jsme byli svědky teritoriálních bojů mezi lyskami černými, lovu volavek stříbřitých, vlasatých, kvakošů a bukáčků malých, z rákosí se ozývali i bukači a rákosníci tamaryškoví. Na mělčinách přecházeli vodouši a občas se vynořila nadechující se hlava želvy tmavobřiché. Jezero najdete po cestě z Chanie na planinu Ómalos a rozhodně stojí za to se zde zastavit, i když je ze dvou stran civilizované a ze třetí nedostupné.
Planina Ómalos, hory nad soutěskou Samariá
Jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí ostrova je bezpochyby soutěska Samariá. Autobusy chrlí turisty ve výšce 1250 m n.m., aby mohli sejít úzkou soutěskou po 16 km k moři. To není sice zrovna přitažlivá představa, ale stačí přijet brzo ráno a místo dolů se vydat nahoru. Čeká Vás výstup na Gingilos (2080m n.m.) o 800 výškových metrů, velmi málo lidí a výhled na obě moře, která Krétu omývají (na severu Egejské, na jihu Libyjské). A jako bonus supi, vládci výšin, kterým se můžete dívat z očí do očí. Mezi nimi, světe div se, se občas ukáže i opravdový král - majestátný orlosup bradatý. Cestu po skalách Vám zpříjemní bělořiti šedí, střízlíci, pěvušky podhorní, skalníci modří, oba druhy kavčat, krkavci, konopky, pěnice bělohrdlé, viděli jsme i pestrokřídlece podražcového a všudypřítomné kozy. Rozhodně nás jeden den neuspokojil. Přímo na náhorní plošině Ómalos, což je naprosto plochá sprašová zemědělská oblast v nadmořské výšce přes 1000 metrů uprostřed pohoří Lefka Ori, obklopená ze všech stran štíty hor, má žít třeba linduška rudokrká.
Přístav Chania
Zátoka přístavu v Chanii a přilehlé močály jsou útočištěm volavek, bahňáků i drobných pěvců. Je zde pěkně ilustrován vztah Kréťanů k nařízením a zákazům - chráněná oblast byla pěkně upravena (z prostředků EU, což je na každé tabuli napsáno), nesmí se zde tábořit, odbočovat z cest, chytat ryby. Hned za cedulí s těmito zákazy stojí první rybáři a chytají ryby. A nejsou jediní.
Planina Lassithi
Zemědělsky úrodná oblast v pohoří Dikti (podobně jako Ómalos v Lefka Ori) je poseta torzy a několika funkčními větrnými mlýny čerpajícími vodu pro zavlažování. Je to naprostá rovina a můžete tu natrefit na dudky, lindušky, strnady cvrčivé a další druhy. Rozhodně si prohlédněte Diovu jeskyni (údajně v ní vyrůstal skryt před svým otcem). Jste-li, stejně jako my, zvyklí na jeskyně v Moravském krasu, bude to pro Vás něco trochu jiného. Taková hodně hluboká díra do země s velmi bohatou krápníkovou výzdobou. Při naší druhé cestě jsme ji už vynechali pro její vzdálenost od Plakiasu.
Kréta nám svou přírodou i kuchyní naprosto učarovala. Můžeme ji doporučit k návštěvě a věřím, že jednou, třeba až na stará kolena, se sem znovu vrátíme. V tuto chvíli máme však v plánu další pěkná místa v Evropě.
Další fotografie v galerii Expedice orlosup (klikni sem).
