„...jsou tu i slušní fotografové a udělat skvělé snímky se dá i bez rušení ptáků a překračování zákona..."
nezkrácená původní verze článku v Ptačím světě 1 / 2011
Když vyšel v jednom z předchozích čísel Ptačího světa článek Jiřího Šebestiana o „Nebezpečí z vlastních řad“, spousta kolegů fotografů, kromě jiného členů ČSO, trošku nevěřícně kroutilo hlavou. Následoval komiks V. Bartušky v dalším čísle a to už opravdu začínalo vypadat jako cílená kampaň proti amatérským fotografům přírody, která rozpoutala poměrně rozsáhlou diskuzi mezi fotografy a spřízněnci internetového Wildlife fotofóra.
Emoce utlumil jak autor komiksu tak i Zdeněk Vermouzek, za což jim oběma dík. Následuje nabídka redakce časopisu Ptačí svět k uveřejnění našeho pohledu na fotografii živé přírody, s podtextem: jsou tu i slušní fotografové a udělat skvělé snímky se dá i bez rušení ptáků a překračování zákona...
Jsem přesvědčen – i proto, že se s mnohými známe osobně, že většina fotografů přírody jsou slušní lidé se vztahem k přírodě a přistupující s respektem k fotografovanému objektu. Ale jako v každé skupině, i mezi fotografy se najdou lidé, kteří jdou poměrně nekompromisně „na věc“ a u kterých převažuje snaha o získání momentálně ceněné fotografie určitého druhu za každou cenu. Ta snaha může být vedena zištnými důvody nebo jistou formou lovecké vášně „ …chci ho mít také“ aneb, kdo nemá v portfoliu dudka, jakoby nebyl.
Člověk je tvor soutěživý a nejlépe se učí napodobováním. U některých fotografů bohužel soutěživost hraničí s posedlostí a bezohledností a díky skvělým prezentačním schopnostem jsou teoreticky schopni strhnout hlavně začínající fotografy k podobnému přístupu.
Nicméně, takovýchto autorů je pouze několik, rozhodně ne většina a podobné extrémní jedince lze s jistotou nalézt mezi všemi zájmovými skupinami, nechvalně známé traviče a pytláky mezi myslivci, likvidátory vodního ptactva mezi rybáři apod. – tito lidé jsou trestně odpovědní se všemi důsledky, které porušování zákonů přináší.
Z pohledu ČSO je jistě ideální, když se fotografem opeřenců stane ornitolog. Také má většinou nejlepší výsledky. Proč? Protože základem jsou znalosti etologie, ne drahá výbava. Ví jak se chovat, co si může dovolit a čeho se vyvarovat, kdy je optimální doba na focení z pohledu životního cyklu zvířete a jaké pomůcky lze použít k usnadnění pořízení kvalitní, nejenom dokumentační fotografie. Další devizou je důvěra kolegů ornitologů a tím i informovanost. Stačí se po českém internetu porozhlédnout, jaké výsledky mají fotografující ornitologové, pro některé se jejich publikační činnost stává zaslouženě zdrojem zajímavých příjmů. Když se ornitolog rozhodne vážně zabývat fotografií přírody, „stačí“ mu zvládnout fotografickou techniku, pokud má navíc fotografické oko, kvalita snímků strmě vzrůstá.
Ve většině ostatních případů se fotografie přírody stává rozšířením zájmu o přírodu a onen zájem je na různém kvalitativním stupni – někdo je učitel biologie a někdo rád chodí do lesa, pro všechny je to však relax a forma trávení volného času. Znalosti si doplňují všichni a v hodně podobném duchu – ze začátku řeší techniku – objektivy, fotoaparáty, stativy apod.. a po konfrontaci s realitou mnozí končí, následuje teoretické studium a čím dál častější pobyt v terénu – ale bez aparátu, pouze s dalekohledem. Bez znalosti prostředí je fotografie „na šoulačku“ pouze procházka se zátěží.. Koho vám to připomíná? Správný fotograf přírody se od ornitologa téměř neliší..
Aby mohl být autorem úspěšným, musí vyzrát. Člověk bez vztahu k přírodě, bez ochoty učit se a objevovat zákonitosti v chování zvířat, může být skvělý studiový fotograf nebo realizátor různých fotografických workshopů zaměřených na techniku snímání zvířat, ale pokud ho příroda opravdu nezajímá, nemůže být úspěšný dlouhodobě . Hodiny strávené v přírodě při fotografování, ať již pod sítí nebo v krytu, často přinášejí situace, které na dlouho zůstanou v duši, člověk se tím mění, stává se ohleduplnějším a vnímavějším. Zážitky se vrací při zpracovávání fotografií a často jsou subjektivně hodnotnější než získané fotografie..
Pokud potkáte venku člověka v maskáčích s teleobjektivem na rameni, není to nepřítel přírody, pouze blázen, který je ochoten ležet 5 hodin v bahně, zatímco mu místo bahňáků nad hlavou hvízdají broky. Fotografie, které pořídí, možná uvidíte v dalším čísle Ptačího světa, v Myslivosti nebo kalendáři, Vaše děti se s nimi možná potkají v učebnicích nebo si je najdou na internetu při zpracování referátu do přírodopisu…
A rady pro začátečníky ? Fotografujte co nejvíc. Nestačí-li Vám dokumentační kvalita, nad snímky přemýšlejte a porovnávejte je s jinými např. na specializovaných serverech. Naučte se pravidla kompozice, zvládněte techniku. Etologii čtenáři Ptačího světa již ovládají.. Nenechte se odradit počátečními neúspěchy, kvalita snímků je dnes opravdu vysoká a sympatizující veřejnost je dobrými fotografiemi (i díky internetu) přesycená. Začněte s běžnými druhy, na které nebudete čekat půl dne, abyste pak díky vlastní nezkušenosti nedokázali jedinou příležitost využít. Hejno sýkorek na krmítku v zimě je skvělé pro zvládnutí techniky i uvědomění si základních fotografických pravidel v terénu. Naučíte se na něm mnohem rychleji a mnohem víc než při čekání na sněhuli severní, kdy zmáčknete spoušť přístroje dvakrát za den. Až se Vám podaří dobrá fotka koňadry, která snese srovnání se zkušenějšími, přejděte na modřinky. Postupně se před Vámi otevře celá ptačí říše i se svými klenoty a Vám bude odměnou třeba nádherně zachycený okamžik, kdy se ledňáček noří do studené vody pro rybku...
Na závěr bych rád uvedl kodex, který se všichni registrovaní členové při registraci na Wildlife fotofórum zavazují dodržovat:
KODEX DISKUTUJÍCÍCH na forum.photomecan.cz:
diskutující se zavazuje:
• Dodržovat platné zákony na ochranu přírody v zemi , kde fotografují. Soubor těchto zákonů lze najít pro Českou republiku na webu ČSO a zejména pak zde http://www.cso.cz/wpimages/other/3.pdf
• Nerušit v žádném případě živočichy v blízkosti hnízdišť či jiných míst, kde se živočichové rozmnožují. Dle Českého zákona je rušením zejména stavba krytu a přímé snímání hnízda. Je-li k pořízení záběrů třeba budovat kryt v blízkosti hnízda, jedná se o rušení k němuž je potřeba vyjímka od státních orgánů. Diskutující se zavazují tento zákaz dodržovat. Dále pak se zavazují neprovádět jakékoliv úpravy v okolí hnízd (stříhání větviček, vysekávání rákosí pro lepší viditelnost hnízda apod.)
• Respektovat přírodu a minimalizovat svůj vliv na prostředí ve kterém se pohybuje.
• Že fotografie nevznikne v případě, že by vznikem fotografie mohl být ohrožen fotografovaný živočich či rostlina.
• Dodržovat zákazy v případě rezervací, národních parků a chráněných oblastí (stavba krytu, vstupování do zakázaných zón apod.)
• Nezveřejňovat přesná místa s hnízdištěm chráněných druhů.
Všem fotografujícím i pozorujícím přejeme dobré světlo a množství krásných zážitků.
(Martin Mecnarowski, Jirka Sláma a Martin Pelánek)
