Mám rád kyslík. Nějak ho při spaní potřebuji. Okno naší ložnice je pootevřené v zimě i létě. Jenže potom přijde jaro. A to se k nám s kyslíkem dostávají ze zahrady i zvuky. Kosí, drozdí, zvončí, stehličí, pěvuščí, konopčí, občas do toho zahaleká z voliéry náš čínský křepelák Pepík (přesto, že je velikosti načepýřeného vrabce, jeho hlas stahuje peřinu 
), prostě nádhera.
Ale pak se z teplých krajů vrátí náš soused. Nestačí mu obyčejný ranní zpěv, on potřebuje motorku. A pořád mu ne a ne chytnout. Od 4,00 ráno, 10 metrů od našeho otevřeného okna, startuje a startuje. Polštář na hlavě, pořád ho slyším. Doufám, že to žena nevydrží a půjde zavřít okno. Nic. Startuje. Je 5 ráno a já vím, že dnes budu v práci zase brzo, a to je neděle! Vstávám a zavírám okno. Zvuk je nepatrně slabší. Nemá to cenu, vzdávám se, vstávám, vytahuju foťák a jdu ho ztrestat. Na jmenovce jeho budky stojí "Krutihlav obecný (Jynx torquilla)".
