Konečně jsem se na dva dny vypravil s biologickými kamarády do NP Podyjí a byl to skutečně pěkný zážitek. Už jen cesta po červené turistické značce ze Znojma do Havraníků, kde jsme měli základnu, vedla úžasnou kvetoucí krajinou nekončících stepních strání, světlých lesů, sadů a suchých vřesovišť. Střípky takových lesostepních míst okolo Brna procházím hodně rád, většinou jde ale o drobné izolované lokality. Tady jakobych celou cestu z té nejlepší lokality nevyšel. Výlet mi zpříjemňoval zpěv žluv, skřivanů lesních, hrdliček divokých, občasné vlží zašvitoření a až nepříjemný krutihlaví ječák. Navečer se rozezvučeli slavíci, kteří v této oblasti hlasitě klokotali snad v každém keři.
Takřka všechny fotografie opeřenců jsem pořídil během jednoho rána na Havranickém vřesovišti. Zmíněné druhy, jejichž pozorování třeba nepovažuji za přímo vzácné, rozhodně ale za pěkné, zde byly neobvykle početné. Celá stráň vrkala rrrčivým hrdliččím hlasem, z kopečku dudal dudek, z vršku stromu se ozýval skřivan lesní společně s budníčkem větším (to mě trochu překvapilo, neboť jsem ho považoval za relativně chladnomilného). Poňufal jsem se s přítulnými divokými koňmi (exmoorský pony spásající tamní step) a vyrazil za ptáky nahoru do stráně.
Skřivan lesní (Lullula arborea), jehož zpěv mnozí považují za nejhezčí mezi ptáky, narozdíl od skřivana polního nezpívá pouze v letu, ale klidně i z vršku stromu. Na většině území ČR jde o vzácný druh (jehož počty hodně poklesly) a udělal mi dost radost.
Nejlepším ptačím fotoúlovkem pro mě asi byla naše největší a nejvzácnější pěnice, pěnice vlašská, která z šípkového křoví nikdy nevylézá. V okolí Brna po ní už prahneme dlouho, nikdy jsme se ale nedostali na fotodostřel, vždy se držela v tom nejhustším houští. Na Havranickém vřesovišti jsem potkal minimálně tři zpívající samce.
Pěnice vlašské si za svůj vzor semtam vezme skřivana a zazpívá během třepotavého letu nad strání.
Více fotek pěnice vlašské tady.
Užovka stromová, snad nejvyhlášenější podyjský obratlovec, je v okolí Havraníků relativně běžná. Skvělé místo nejen na ně je jedna z nejstarších vinic v ČR, vinice Šobes v NP. V pěti lidech jsme za dvě hodiny našli dvě tyto obrovské hadice (náš největší had) a k tomi tři drobné užovky hladké. Ještěrkami zelenými se tam země jen hemží.
Díky Míšovi Mikátovi, Káje Dobešové, Evče Matouškové, Tadeáši Ryšanovi, Jitce Waldhauserové a Vojtovi Waldhauserovi za příjemné dny!
Ondra
