Tady jsme jej seřízli do roviny, navrtali díry na zastrčení různých pomocných a výměnných větviček a jeli do OBI zakoupit sadu dlátek na vysekání zapuštěných prohlubní na krmivo.
Instalovali jsme jej v západní části zahrádky, tak aby se dal cca 3,5m daleko postavit kryt a zároveň abychom na něj viděli z okna. Kryt jsme nakonec zvolili pevný, aby si ptáci zvykli, složený ze dvou starých německých celt a zavěšený na konstrukci od vinné révy. Nakonec jsme jej doplnili prořezaným stromkem, kvůli možnému odsedání ptáků ve větší výšce. (Sice se snížilo využití ideální odsedové větvičky na starém rybízu, ale zase stoupla důvěra ptáků.)
Zpočátku byly jedinými hosty koňadry a modřinky, později se přidalo několik babek (byly absolutně nejméně bojácné - dosypával jsem zrní a seděla 70 cm ode mě na větvičce rybízu), postupně se přidávali zvonci, osmělovali vrabci, jednou jsem viděl přilétnout sojku, občas přijdou stehlíci, dlasci. Po nasněžení se zájem zvednul a bývá tu docela tlačenice.
Největšího dosavadního návštěvníka jsme ale spatřili náhodou. Nevíme, jestli je pravidelným hostem (což by ostatní ptáky příliš nepotěšilo) nebo jsme měli jenom obrovské štěstí. Sledovali jsme o víkendovém ránu hemžení sýkorek, zvonků, vrabců a stehlíka, když naráz se před oknem mihnul stín, všichni zmizeli do křoví a pryč a neúspěšný útočník - krahujec - usedl na krmítkovou větev č.2.
Běžel jsem pro foťák a vyfotil ho alespoň přes sklo - jako dokumentační fotografii, co všechno můžete vyfotit na krmítku.
Nabídku semen (původně pouze slunečnice) jsme doplnili o oves, proso, senegalské proso, občas rozdrtíme vlašské ořechy a ke kmeni stromku jsme přišroubovali kus kůže se sádlem.
Největší zájem je ale jednoznačně o slunečnici, ostatní dobroty mizí až po ní.
Zkušenosti
V průběhu používání jsme objevili několik skutečností, které výrazně ovlivňují důvěru a tím pádem i úspěšnost krmítka.
- fotografování přímo na krmítku není vhodné - i když jej uděláte dostatečně fotogenické a přírodní, stejně Vás to při 398. fotce opeřence se slunečnicí v zobáku přestane uspokojovat
- z toho vyplývá nutnost instalovat v těsné blízkosti krmítka odsedací větvičky - naše řešení je kmen stromu přímo přišroubovaný k pařezu (krmítku), do kterého jsme udělali dostatečný počet děr o různých průměrech (a dokonce i směrech) pro zastrkávání větviček, které se nám zdají dostatečně krásné a lze je libovolně obměňovat, střídat a všelijak upravovat
- každý druh se chová jinak a tomu je potřeba přizpůsobit strategii při snímání - např. dlask dokáže sedět hodinu ve vzdálenosti klidně 6m od krmítka (mimo potřebný dosah Vaší optiky) a potom se snese přímo na krmítko, kde hoduje, dokud všechno nezfutruje nebo dokud ho něco nevyplaší... Většina druhů Vám ale na odsedacích větvičkách věnuje několik sekund času na zaostření a exponování snímku. Navíc cvakání závěrky dokáže spolehlivě zastavit a na chvilku znehybnit většinu našich návštěvníků. Takže, potřebujete-li udržet ptáčka na místě delší dobu, rozhodně tiskněte spoušť - pokud se nevyděsí natolik, že by uletěl, tak se zastaví, bude se rozhlížet a Vy můžete komponovat a fotit. Vychutnáte si i pohled z očí do očí... (to Vaše - skrz teleobjektiv - vypadá dost hrůzostrašně, to mi věřte...)
- na blesk reagují různé druhy různě - nechápu, jak dokáže sýkorka zareagovat tak rychle, že ji vyblýsknu nehybnou a na snímku je stejně v odletu)
- lůj je potřeba chránit např. králičím pletivem před kočkami (alespoň u nás), jinak ho budete muset každý den dávat nový
- netroufnu si napsat, že každý druh přilétá v jinou dobu, ale hodina rozhodně svou roli hraje - v současnosti začíná krmení cca v 8,00 a trvá do cca 10,00, potom bývá většinou klid a pokračuje se zhruba od 14,30 do 17 hodin. Obecně máme s dopoledním focením lepší zkušenosti - větší druhová rozmanitost (sýkory lítají pořád, jenom méně intenzivně)